Zaměstnavatel má povinnost poskytnout před cestou zaměstnanci zálohu na cestovní náhrady v celé jejich předpokládané výši. Po vyúčtování pracovní cesty (zaměstnanec je povinen cestu vyúčtovat do deseti dnů od návratu) vyplatí zaměstnavatel zaměstnanci (v nejbližším výplatním termínu) cestovné, stravné (diety) a nocležné, pokud nebyly poskytnuty zaměstnanci bezplatně.

Z pohledu rodinného rozpočtu je cestování pro zaměstnance poměrně nevýhodné (tedy, pokud neúčtuje cestu vlastním automobilem). Pouze za dobu jinak obvyklé pracovní doby totiž poskytuje zaměstnavatel náhradu mzdy. Náhrada mzdy náleží také za dobu, kdy zaměstnanec na pracovní cestě skutečně pracuje, ačkoli není jeho obvyklá pracovní doba (např. 4 hodiny závěrečné konference v sobotu).

Ovšem za dobu strávenou cestou mimo dobu obvyklé pracovní doby náhrada mzdy nepřísluší (i kdyby se zaměstnanec dostal po konferenci domů až v neděli).