Základní školy mají letos začít s povinným finančním finančním vzděláváním. Nejvyšší čas, říkají experti. Jásají i banky.
Ruka letí nahoru, ze židle se zvedá postava. „Kupujeme ojetou Škodu Fabii 1,9 za 148 tisíc korun a financujeme ji z prodeje klavíru za 48 tisíc korun, z prodeje obrazu za 80 tisíc a z našetřených peněz, takže si nemusíme půjčovat,“ vypočítává. Ne, nejde o dražbu, kde se licituje o stará auta. Třináctiletý Vojta, žák osmé třídy základní školy Červený Vrch v Praze 6, při dvouhodinovce finančního vzdělávání oznámil, jaké auto a za co si pořídí jeho skupinka – neboli modelová rodina složená z rodičů a dvou dětí, která řeší různé situace ze života. „Hlavně že to auto nemá automatickou převodovku, s tím bych jezdit nechtěl,“ ušklíbá se znalecky stejně starý Jakub v roli „otce rodiny“, který je ještě ponořený do „hry“ na hospodaření s rodinnými rozpočty.
Starší generace, jejíž finanční gramotnost byla formována během povinné školní docházky za minulého režimu snad jen sovětským, silně protikapitalistickým bestselerem Neználek na Měsíci a možná i hrou Monopoly, by asi žasla. Osmáci nejenže zvládají finanční terminologii, ale mají i pozoruhodně rozumné názory. Vzít si úvěr kvůli zaplacení dovolené je podle nich riskantní, raději by jeli na levnější pobyt nebo až si našetří. A za nejlepší půjčku pak považují peněžní výpomoc v rámci rodiny, protože se neplatí žádné úroky.
Ředitelka školy Jana Matoušová si výsledky kurzu pochvaluje. „Češi se dnes chovají finančně nezodpovědně. Aby se to změnilo, je třeba společnost učit, a to zezdola, od nejmenších dětí,“ vysvětlila týdeníku Ekonom, proč se školou vstoupila do dobrovolného výukového projektu Rozumíme penězům, pořádaným neziskovou organizací AISIS ve spolupráci se společnostíGE Money Bank.
Více zatím pro své žáky udělat nemohla. Přestože se už dlouho mluví o katastrofální úrovni finanční gramotnosti Čechů, jefinanční vzdělávání na základních školách zatím jen dobrovolné a závislé na postoji jednotlivých ředitelů škol.
Povinně probíhá od roku 2009 pouze na středních školách, ani tam však nemá formu samostatného předmětu. Je buď jen součástí jiných hodin, nejčastěji matematiky a občanské výchovy, nebo se vyučuje jako jeden celodenní kurz v roce (takzvané projektové vyučování).
Letos mají začít s přípravou povinného finančního vzdělávání i základní školy. „Začátkem příštího školního roku by mělo dojít k zahrnutí standardů finanční gramotnosti do příslušného rámcového programu, ten pak do dvou let musejí jednotlivé školy začlenit do svých vzdělávacích programů,“ potvrzuje jazykem pedagogické teorie Dušan Hradil z ministerstva financí, jenž je šéfem Pracovní skupiny finančního vzdělávání a projekt koordinuje. Srozumitelněji řečeno: co je dnes dobrovolné, má být za dva a půl roku povinné. Ale ani poté se na základních školách nepočítá se samostatným předmětem „finanční vzdělávání“.
Alarmující nevzdělanost Dokáže toto opatření časem zastavit či obrátit současný trend lehkomyslného zadlužování obyvatelstva? Skončí s novou, poučenější generací třeba současná lavina exekucí? Finanční experti tomu věří. Posledním průzkumem finanční gramotnosti v Česku, který pro ministerstvo financí na podzim roku 2010 připravila agentura STEM/MARK, byli totiž šokováni. Ukázalo se například, že skoro dvě třetiny Čechů nečtou úvěrové smlouvy, v nichž se zavazují k dlouhodobým platbám, a přesto je valná část z nich podepisuje. A jen 54 procent obyvatelstva dříve, než si něco koupí, zvažuje, zda si to vůbec může dovolit (více viz tabulka Co znají a neznají Češi na str. 44). „Ne že bych byl optimista, ale že míra negramotnosti je taková, to mě opravdu překvapilo,“ reagoval tehdy ministr financí Miroslav Kalousek. Členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová zdůraznila, že číst a počítat by se měli lidé naučit ve škole, k odpovědnosti za rozhodnutí by je měla vychovat rodina.
Zle dopadl rovněž průzkum finanční gramotnosti Čechů uskutečněný loni na podzim ING Pojišťovnou. Probíhal ve 12 vybraných zemích Severní Ameriky, Evropy a Asie (viz tabulka Finanční vzdělanost…) a Česko skončilo až na 10. místě – před Mexikem a Slovenskem. Ukázalo se i to, že zatímco 34 procent Čechů je přesvědčeno, že s financemi umějí zacházet, v testech jich uspělo jen 16 procent. Nejméně přitom rozumějí spoření a úvěrům. Nejvíce problémů s finanční gramotností mají v Česku ženy a obecně pak lidé ve věku od 35 do 49 let, zatímco lépe je na tom věková skupina mezi 20 a 34 lety.
Pozoruhodným zjištěním bylo, že jak skupinu se špatnými výsledky testů, tak skupinu s výsledky dobrými tvořili shodně asi z pětiny absolventi škol ekonomického zaměření. Výsledky jako by dávaly za pravdu některým pesimistům, že ekonomické vzdělání nemá na finanční gramotnost velký vliv. Na nedávném semináři o finančním vzdělávání dokonce zazněl názor, že podíl „hazardérů“ ve společnosti je bez ohledu na úroveň finanční gramotnosti konstantní. Tomu zase odpovídá fakt, že navzdory četným varováním se lidé stále více zadlužují.
Rvačka o dotace Nezávisle na těchto faktech nabídka finančního vzdělávání pro školy i pro veřejnost zažívá boom. S různými projekty se roztrhl pytel, přicházejí s nimi občanská sdružení, společenské instituce a například také Česká národní banka nebo Česká bankovní asociace. Řada z nich již do věci investovala hodně prostředků – vymyslely a nechaly vyrobit vlastní učebnice a metodiky, takže teď již jen napjatě očekávají zavedení povinné výuky finanční gramotnosti na základních školách.
Tím se nejen zhodnotí jejich práce, ale rovněž přivábí nové zdroje. „Budeme moc rádi, až se tak stane, protože pak se budou moci na náš projekt snáze hledat peníze,“ připustila pro týdeník Ekonom Stanislava Křížová, projektová manažerka neziskovéhosdružení AISIS.
Na ministerstvu školství se podle ní v současnosti dokonce odehrává jakási „přetlačovaná“ dosud nepovinných předmětů o to, který bude uznán povinným na základních školách. „Silný tlak z pozadí vnímám například za etickou výchovou, přitom ta už je na rozdíl od finančního vzdělávání dávno rozložena v předmětech, jako jsou výchova k občanství nebo rodinná výchova,“ podotýká Křížová. Příčinou tahanice na ministerstvu je evidentně boj o možnost dotace z evropských rozvojových fondů na nový povinný předmět.
Jana Holíková z tiskového odboru ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ujišťuje, že finanční gramotnost patří k prioritám úřadu ministra Josefa Dobeše. Zavedení povinné finanční výchovy podle ní závisí už jen na ukončení revize rámcového vzdělávacího programu. „K tomu má dojít v červnu 2012,“ potvrzuje Holíková slova šéfa Pracovní skupiny finančního vzděláváníHradila.
Jenže červen 2012 je zatím daleko, finanční výchova na základních školách se stále učí jen nepovinně, když tam vládne taková tlačenice o místo na slunci. Znát je to i v Hradilově skupině, kterou tvoří 40 expertů jak z ministerstev školství, financí, průmyslu a obchodu, práce a sociálních věcí či vnitra, tak z různých výzkumných či společenských institucí a také z bankovního sektoru. Právě Jana Kolmanová, zastupující ve skupině Českou národní banku, se podle informací týdeníku Ekonom na posledním jednání skupiny loni v listopadu tvrdě střetla s představiteli školského resortu kvůli oddalování zavedení povinné finanční výchovy.
„Nekomentuji to. Šlo o běžnou diskusi pro pozvané zástupce bez účasti médií,“ řekla k tomu pro týdeník Ekonom.
Není jediná. Také Věra Svobodová, členka skupiny za Českou bankovní asociaci, není spokojena s pomalým tempem zavádění finanční výuky na základních školách. „Po těch letech přípravy, kdy vznikla řada učebnic a pomůcek, není zatím nic jisté,“ myslí si.
Šéf komise Dušan Hradil však tvrdí, že dříve povinnou výuku spustit nešlo. „Vzdělávání je dlouhodobý proces a příliš časté změny jsou spíše na škodu,“ vysvětluje.
Eldorádo bank Velký zájem bankovního sektoru o co nejrychlejší plošné zavedení finančního vzdělávání je logický – jde o výchovu klientů a také o přístup do škol. Zatímco třeba výuka češtiny, matematiky, přírodopisu, ale i samo vzdělávání pedagogů těchto předmětů zůstává výsostnou záležitostí škol nebo pedagogických fakult, u finanční gramotnosti je tomu jinak. Tady hrají prim externisté, kteří dodávají školám hotovou metodiku, učebnice, školení učitelů i speciální lektory. Za různými sdruženími tak stojí jako sponzoři soukromé banky a další finanční instituce, jimž se tím otevřela cesta do škol a ony vycítily jedinečnou příležitost oslovit či podchytit své budoucí zákazníky. Vedle již zmíněné GE Money Bank jsou v různých projektech zapojeny například ČSOB, Poštovní spořitelna, Česká spořitelna, Citibank, Komerční banka, Raiffeisenbank, UniCredit či Provident Financial.
Například iniciátorem zmíněného projektu „Rozumíme penězům“ byla sama GE Money Bank, která si pro spolupráci našla v roce 2006 kladenské neziskové sdružení AISIS. Od té doby své pojetí finanční výchovy zavedla na 80 základních školách po celé republice. Nyní dokonce připravuje rozšíření projektu i pro první stupeň.
Nezneužívají banky své mimořádné pozice? Nenabízejí dětem studentská konta? Nevyrábějí z mládeže pro své účely místo finančně gramotných jedinců spíše analfabety a jednostranné uctívače kultu peněz? Oficiálně samozřejmě nikoli.
Organizátoři se na svých webových prezentacích předhánějí v ujišťování, že jim nejde o to vypěstovat v dětech konzumní způsob života či je nasměrovat k honbě za osobním prospěchem a maximálním ziskem.
Pro mnohé finanční ústavy je také zřejmě výuka na školách dobrým marketingovým tahem. Svědčí o tom varování, které od začátku února visí na stránkách ministerstva financí. Kvůli množícím se stížnostem se úřad ministra Kalouska „distancuje od některých zprostředkovatelů působících na finančním trhu, kteří ve svých obchodních sděleních odkazují na Národní strategiifinančního vzdělávání a vyvolávají mylný dojem, že jsou do její realizace jakýmkoli způsobem zapojeni“. Ministerstvo se také „ostře ohradilo“ proti tomu, aby označení zmíněné strategie bylo zneužíváno k marketingovým účelům.
Šéf týmu školitelů GE Money Bank Evžen Ollari připouští, že pro banky je přímý kontakt se žáky velkým pokušením. „Všichni se o to snaží, je to způsob, jak nabídnout studentská konta, i my je máme v repertoáru,“ říká pro týdeník Ekonom. SpolečnostGE Money Bank se podle něho rozhodla postupovat tak, že na půdě školy mají její lektoři přísně zakázáno mluvit o firmě a o jejích produktech a výuku vedou jen v obecné rovině. „Ovšem když zveme třídy k nám, na den otevřených dveří v našich pobočkách, tak tam už žáci náš leták dostanou. To už ale záleží na škole, jestli za námi děti vyšle,“ popisuje praxi. Zaměstnanci bank i někteří učitelé neoficiálně uvádějí, že finanční instituce svoji reklamu do škol skutečně pašují. Jde však spíše o menší poskytovatele peněžních služeb, velké banky si to netroufnou, protože by si zkazily renomé.
Předseda Pracovní komise finančního vzdělávání Dušan Hradil ujišťuje, že problém nepřípustné propagace finančních produktů vnímá. „Letos se více zaměříme na otázku objektivity, neboť zde cítíme potřebu lépe vymezit pravidla hry,“ tvrdí. Každopádně dvouhodinovky finančního vzdělávání, které jsou v rozvrhu každé dva týdny, vede na základní škole Červený Vrch kmenová zaměstnankyně školy, matematikářka Věra Svobodová. Není tedy divu, že ani jednou nezazní název nějakého konkrétního bankovního produktu nebo jméno finančního ústavu. Radost by mohly mít spíše automobilky, jejichž výrobky měli žáci za úkol koupit při zadání „Kupujeme auto“. Je to jedno z deseti témat projektu „Rozumíme penězům“ (další jsou Hospodaření domácnosti, Dovolená, Svět peněz, Náklady na bydlení, Nové bydlení, Zodpovědné zadlužování, Výhodné nakupování, Spoření a investice a Smlouva).
Snad nejzajímavější, nejzáslužnější a zároveň nejrozporuplnější na výuce finanční gramotnosti je fakt, že si děti uvědomí hodnotu peněz. „Když zjistily, jaké položky musejí jejich rodiče platit měsíčně za provoz domácnosti, že se třeba hradí i odvoz popelnic, zprvu to nechápaly. Některé pak dokonce přestaly žádat rodiče o kapesné, ale to jim vydrželo přibližně jen měsíc,“ popisuje šéfškolitel Evžen Ollari pozitivní efekt výuky.
Snad tato znalost v dětech vzbudí odpovědnost a ochrání je před nástrahami života na dluh. Na druhou stranu je zvláštní slyšet od třináctiletých dětí pojmy, jaké se valí z reklam. Snad nebude výsledkem, že jim tento balast začne připadat normální. A snad tuto poučenou a na nástrahy připravenou generaci jednou zláká i obrácená úvaha. Totiž že by šlo onu ojetou fabii prodat a koupit si třeba klavír nebo obraz.
To už ale není a nemůže být předmětem výuky finanční gramotnosti.
Příklady pro děti
Pan Slimák v obchodě uviděl horské kolo svých snů s cenovkou 10 000 Kč. Chce si však kolo vybavit i dalšími doplňky (pumpička, zvonek atd.), na které mu už nezbývají peníze, protože má v tuto chvíli právě jen 10 000 Kč. Proto se rozhodl, že peníze vloží na roční termínovaný vklad u zvolené banky a doufá, že po roce bude mít o tolik více peněz, aby si mohl koupit nejen kolo, ale i vytoužené doplňky. Vyber na internetu pro pana Slimáka banku a v její nabídce vhodný termínovaný účet. Kolik peněz banka vyplatí panu Slimákovi po roce? Předpokládej, že inflace bude za rok stejná jako dnes (viz internetové stránky Českého statistického úřadu) a že se bude v této výši vztahovat i na horská kola. Kolik bude stát kolo za rok?
Kolik peněz bude mít pan Slimák za rok na cyklistické doplňky?
Spočítej výnos (úrok) v následujících případech: Na počátku máš doma v obálce 1000 Kč, za rok máš doma v obálce pořád těchto 1000 Kč.
Výnos v tomto případě činí?
Na počátku vložíš na účet do banky 300 000 Kč a za devět měsíců máš na tomto účtu 309 000 Kč.
Výnos (úrok) v tomto případě činí?
Na počátku koupíš osobní auto za 300 000 Kč, za dva roky ho prodáš za 240 000 Kč.
Výnos v tomto případě činí?
Ukázky příkladů z učebnice Finanční a ekonomická gramotnost od Michala a Evy Skořepových, jejíchž 4000 výtisků zakoupila Česká národní banka dětem a učitelům.
Kdo je finančně gramotný: má představu o tom, kolik má aktuálně k dispozici vlastních peněz sestavuje si rozpočet a sleduje jeho dodržování plánuje své výdaje alespoň na měsíc dopředu je připraven na situaci ztráty hlavního příjmu vytváří si rezervy, při výběru finančního produktu zvažuje více nabídek a více zdrojů informací zná základní finanční produkty je si vědom rizik spojených s některými finančními produkty, třeba s platebními kartami ví co dělat, když dojde k odcizení platební karty již přemýšlel o tom, z čeho bude žít ve stáří Zdroj: Definice vypracovaná experty z mezirezortní Pracovní skupiny pro finančnívzdělávání Od roku 2009 se finanční gramotnost povinně vyučuje na středních školách. Na základních školách se začne povinná výuka připravovat v příštím roce a do dvou let by měla být zahájena v plném rozsahu. Už dnes však probíhá na základních školách finanční vzdělávání na dobrovolné bázi.
14 mil. Kč Tolik investovala GE Money Bank od roku 2006 do projektu Rozumíme penězům.
Největší problém s finanční gramotností mají v Česku lidé ve věku 35 až 49 let.
Zájem bank o výuku je logický: jde o výchovu budoucích klientů i přístup do škol.
20 procent Takový podíl neúspěšných řešitelů testu finanční gramotnosti ING Pojišťovny tvořili absolventi ekonomických škol.
Ekonom | 1.3.2012 | Rubrika: Téma – vzdělávání | Strana: 41 | Autor: Jan Štětka
