Zodpovědný spotřebitel ctí před podpisem každé smlouvy pravidlo nejhorší možné varianty a pravidlo úniku.

a)    pravidlo nejhorší možné varianty – než pod smlouvu připojím podpis na znamení svého úplného souhlasu s jejím zněním, musím být připraven/a nést následky, které plynou z katastrofického scénáře průběhu smlouvy. Pokud podepíšu něco, co hodím za hlavu s myšlenkou „to se přece nestane“, nemůžu se později rozčilovat, že podmínky smlouvy jsou v případě mého pochybení kruté. Pokud smlouvě nerozumím, musím se o ní poradit s někým, kdo rozumí, nikoli ji důvěřivě nebo lehkomyslně podepsat. Právní gramotnost v tomto smyslu stojí až za nezbytnou schopností odolat psychologickému nátlaku a manipulaci protistrany.

b)    pravidlo úniku – před podpisem smlouvy si pohlídám, že budu mít v budoucnu stejnou možnost ze smlouvy odejít, jako moje protistrana, a že vím, jak (za jakých podmínek) to mohu udělat. Podmínky pro případné odstoupení, především lhůty, si pak musím pohlídat.

 

Kromě toho doporučuji alespoň zběžně zkontrolovat:

c)    zda skutečně existuje subjekt, se kterým smlouvu uzavírám (obchodníky najdete nejen v obchodním, ale také v živnostenském rejstříku; neziskové nevládní subjekty mají v rejstřících ministerstva; fyzické osoby uvádějí číslo OP, které je možné zkontrolovat v databázi policie – zda nejsou doklady zrovna ztracené nebo kradené) a jestli na něj při rešerši na internetu nenajdu jen samé negativní ohlasy

co přesně je předmětem smlouvy, tj. za co platím (předejdete tak např. zklamání z toho, že jste si mysleli, že Vám protistrana poskytne úvěr a ona jen slíbila, že Vám za odměnu pomůže o něj někde požádat – bez garance výsledku). Pokud kupujete nemovitost nebo jinou věc vysoké hodnoty, nelitujte peněz a nechejte smlouvu připravit advokáty; ti jsou proti svým případným profesním chybám pojištění – a Vy s nimi.