Povinnost platit náklady na vymáhání může stanovit dlužníkovi bez jeho výslovného souhlasu pouze rozhodce, soud, nebo jiný orgán ze své zákonem dané pravomoci v rámci procesního řízení. Do tohoto okruhu nákladů spadají odměny advokátů a exekutorů.
Není možné, aby se věřitel domluvil s nějakým soukromým subjektem (inkasní společností), že je dlužník povinen nést náklady soukromého vymáhání. Není totiž právně možné vytvořit novou povinnost třetí osobě, která není součástí smluvního vztahu (v tomto případě existuje jeden smluvní vztah mezi věřitelem a dlužníkem a druhý/jiný/odlišný/na prvním vztahu nezávislý smluvní vztah mezi věřitelem a inkasní společností).
Dlužník je povinen platit náklady soukromé vymáhací společnosti pouze tehdy, když s takovými náklady souhlasil v původní smlouvě o úvěru nebo se k nim jinak smluvně zavázal svým podpisem. Výše těchto nákladů navíc musí být v takové smlouvě dostatečně určitě a jasně stanovena. Dlužník totiž musí mít možnost už před podpisem zvážit následky případného nedodržení smlouvy. Pokud by povinnost nést soukromé náklady na vymáhání byla stanovena příliš obecně, mohl by se dlužník jejímu zaplacení úspěšně procesně bránit (šlo by o neurčitý právní úkon).