V osobních financích učíme děti hospodařit s přebytkem, budovat si rezervu na horší časy a půjčovat si zodpovědně. Český stát však už řadu let hospodaří jinak. Jeho výdaje pravidelně převyšují příjmy a vzniklý rozdíl pokrývá dalšími půjčkami, především vydáváním státních dluhopisů.
Pro rok 2027 vláda navrhuje schodek státního rozpočtu ve výši 389 miliard korun. Je takové zadlužování zodpovědné? Kolik už Česká republika dluží, komu své dluhy splácí a jak velkou část rozpočtu každoročně spolknou úroky?
Stát chce utratit o 389 miliard více, než vybere
Návrh státního rozpočtu počítá s příjmy přibližně 2,19 bilionu korun a výdaji 2,58 bilionu korun. Nejde ještě o konečnou podobu rozpočtu schválenou Poslaneckou sněmovnou. Už samotný návrh však znamená, že stát chce utratit přibližně o 17,8 % více, než vybere. U člověka s čistým měsíčním příjmem 40 000 korun by stejný poměr znamenal roční schodek 85 440 korun.
Částku 389 miliard korun si lze jen těžko představit. Odpovídá přibližně:
- 35 700 korunám na každého obyvatele ČR,
- 1,07 miliardy korun za každý den,
- 44 milionům korun za každou hodinu,
- 740 000 korunám za každou minutu.
V době hospodářské krize může stát pomocí schodku podpořit ekonomiku nebo financovat mimořádné výdaje. Schodek tedy nemusí být automaticky špatný. Rozhodující je, proč vzniká, na co stát vypůjčené peníze používá a zda má plán, jak své hospodaření v budoucnu stabilizovat.
Schodek není totéž co dluh
Schodek státního rozpočtu ukazuje, o kolik výdaje státu během jednoho roku převýšily jeho příjmy. Státní dluh je naproti tomu celková částka, kterou stát v daném okamžiku dluží. Na konci roku 2025 činil státní dluh ČR 3,68 bilionu korun. Ještě na konci roku 2019 dosahoval 1,64 bilionu, takže se během šesti let více než zdvojnásobil.
Vedle státního dluhu existuje širší pojem dluh sektoru vládních institucí, běžně označovaný jako veřejný dluh. Vedle státu zahrnuje také obce, kraje, zdravotní pojišťovny a další veřejné instituce zařazené do tohoto sektoru. Právě veřejný dluh se používá při mezinárodním porovnávání zadlužení jednotlivých zemí.
Jak hospodaří obce a kraje
Zajímavý kontrast představuje hospodaření obcí a krajů. Jejich rozpočty skončily v roce 2025 jako celek přebytkem 14 miliard korun. Výsledek však výrazně ovlivnilo hospodaření hlavního města Prahy, které vykázalo přebytek 24,2 miliardy. Ostatní obce a kraje naopak část dřívějších úspor využily a v souhrnu hospodařily s mírným schodkem, mimo jiné kvůli vysokým investicím.
Obce a kraje měly na konci roku na bankovních účtech přibližně o 440 miliard korun více, než činil jejich celkový dluh. V souhrnu jsou obce a kraje ve výrazně odlišné finanční situaci než státní rozpočet.
Jak rychle roste český státní dluh
Největší skok v celkovém zadlužení nastal v době pandemie covidu. Zadlužování však pokračovalo také v následujících letech. Mezi koncem let 2019 a 2025 se státní dluh zvýšil přibližně o 2,04 bilionu korun. V průměru tak každoročně přibývalo téměř 340 miliard korun, tedy asi 930 milionů denně.
Samotný počet bilionů ještě neukazuje, zda je dluh pro stát únosný. Spolu s dluhem totiž rostou také ceny, mzdy, daňové příjmy a výkon ekonomiky. Pro posouzení zadlužení je proto důležité sledovat nejen jeho výši v korunách, ale také jeho poměr k hrubému domácímu produktu.
Komu Česká republika dluží?
Stát si půjčuje především vydáváním státních dluhopisů. Jde o cenné papíry, jejichž koupí investor půjčuje státu peníze. Stát se zavazuje vyplácet investorovi úrok a v dohodnutém termínu mu půjčenou částku vrátit.
Na konci roku 2025 tvořily korunové státní dluhopisy vydané na domácím trhu přibližně 88 % celého státního dluhu. Po přepočtu na celkový státní dluh připadalo asi 39 % na domácí banky, 22 % na zahraniční investory, 21 % na ostatní finanční instituce, například penzijní, investiční fondy a pojišťovny, 3 % na domácnosti a další 3 % na ostatní domácí držitele, například obchodní společnosti nebo veřejné instituce.
Zbývajících přibližně 12 % státního dluhu tvořily zejména půjčky od mezinárodních finančních institucí a Evropské komise, státní pokladniční poukázky, spořicí státní dluhopisy a v malé míře také dluhopisy vydané na zahraničních trzích.
Je český veřejný dluh velký?
Samotná částka v bilionech korun může působit děsivě. Lepší obrázek získáme porovnáním veřejného dluhu s hrubým domácím produktem (HDP). Tento ukazatel nám umožňuje zasadit české zadlužení do kontextu ostatních zemí.
Na konci roku 2025 dosahoval český veřejný dluh 44,3 % HDP. Česká republika tak zůstávala pod referenční hranicí 60 % HDP stanovenou evropskými pravidly. To však samo o sobě neznamená, že je možné dluh bez obav dále zvyšovat.
Průměr Evropské unie činil 81,7 % HDP. Nejméně zadluženou zemí EU bylo Estonsko s dluhem 24,1 % HDP. Na opačném konci se nacházely Řecko se 146,1 %, Itálie se 137,1 % a Francie se 115,6 % HDP. Pro Česko je důležitá především rychlost růstu dluhu, výše placených úroků a budoucí schopnost státu financovat důchody, zdravotnictví, školství, obranu a další veřejné služby.
Kolik stát platí na úrocích?
S růstem státního dluhu rostou také náklady na jeho obsluhu. V roce 2025 dosáhly čisté výdaje na obsluhu státního dluhu 98,1 miliardy korun, meziročně přibližně o deset miliard více. Návrh státního rozpočtu na rok 2027 počítá s částkou kolem 130 miliard korun. Za tyto peníze by bylo možné pořídit například 26 000 bytů při ceně pěti milionů korun za jeden byt.
Zaplacením úroků se samotný dluh nesnižuje. Úrok je pouze cenou za půjčení peněz a rostoucí úrokové výdaje omezují prostor budoucích vlád rozhodovat o využití veřejných peněz. Absolutní dluh lze snížit například přebytkovým hospodařením a použitím přebytku na jeho splácení. Poměr dluhu k HDP však může klesat i tehdy, když dluh mírně roste, pokud ekonomika roste rychleji.
Jak na schodek reagují investoři?
Po zveřejnění návrhu rozpočtu na rok 2027 se výnos českého desetiletého státního dluhopisu dostal nad 5 %. Vyšší výnos znamená, že investoři požadují za půjčení peněz státu vyšší odměnu.
Nelze však tvrdit, že růst výnosů způsobil pouze český návrh rozpočtu. Ve stejné době zdražovalo financování také dalším státům. Na světových dluhopisových trzích panovaly obavy z inflace, budoucího vývoje úrokových sazeb a rostoucího zadlužení vlád.
Vyšší tržní výnosy nezdraží okamžitě celý existující dluh. Stát je pocítí postupně při vydávání nových dluhopisů a při nahrazování těch, které dosáhnou splatnosti. Pokud by vyšší výnosy přetrvávaly delší dobu, výdaje na obsluhu státního dluhu by dále rostly.
Zdroje: Ministerstvo financí ČR, Český statistický úřad, Eurostat
