Jihlavské listy, pondělí 5. 9. 2011

Dluhy českých domácností rostou, za poslední rok se zvýšily o 69 miliard korun. K řešení finančních otázek nejen domácností, ale i obcí se vyjadřuje náměstek hejtmana pro finance Vladimír Novotný (ČSSD).

Jak se pozná dobré hospodaření domácnosti?

Je to podobné jako u obce či státu. Důležité je zjistit si příjmy a jejich vývoj, nutnost nových investic, provozní náklady a možnosti splácení v budoucích letech vzhledem k nutnému vlastnímu provozu domácnosti. Chce to trochu selského rozumu a zvážit, kolik vydělávám a kolik mohu utratit.

Lidé často potíže řeší půjčkami. Co je třeba u nich sledovat?

Řada lidí má problémy v odhadu možnosti splácet, na co si půjčku vzít a na co ne, s úvěrovými smlouvami a jejich doložkami, pochopením klíčové RPSN (roční procentní sazba nákladů) aj. Je třeba si jasně rozmyslet, zda vzhledem k příjmům mám předpoklad „usplácet“ danou půjčku. Vyvarovat se různých dalších dodatků, zbystřit při doloženém textu malými písmenky, pečlivě si projít různé doložky, např. exekutorské atd. A také pečlivě zvážit, zda reklama v televizi je ten správný nástroj řešení problému mojí domácnosti.

Které finanční produkty jsou podle vás nejrizikovější?

Problematické jsou podle mě jakékoli půjčky na „požitky“, např. na dovolenou anebo na věci, které s časem rychle ztrácejí svou hodnotu.

Kde končí rozumný úrok a začíná lichva?

Pokud jsem tyto záležitosti konzultoval, tak se dnes neúčelové půjčky pohybují mezi 10 až 22 %. Podle mého názoru lze za rozumnou půjčku pro domácnost považovat RPSN do 10 %, na bydlení do 5 %.

Co ale dělat, když je třeba zaplatit nečekanou částku, např.  pokutu s penále?

Hlavní je neotálet a oznámit problémy. Se seriózní institucí se jistě domluvíte na nějakém rozložení splátek, odkladu či změně podmínek.

Jsou Češi více zadlužení než obyvatelé jiných zemí?

Relativní zadluženost českých domácností, tedy absolutní hodnota dluhu vůči hrubému disponibilnímu důchodu (celkový objem financí domácnosti, který lze využít – pozn. red.) na konci roku 2008 činila 49,6 % a v porovnání se zeměmi eurozóny byla téměř poloviční.

Zadlužení tedy sice není relativně velké, problémem je spíš tempo jeho nárůstu. Rozhodující nárůst dluhu se odehrál v letech 2003–08. Za tu dobu rostla míra zadlužení meziročně více než 30% tempem a v absolutních číslech se zadluženost českých domácností od roku 2000 zvýšila osminásobně.

Podle průzkumů se až třetina lidí neorientuje ve financích, neví, co dělat v případě finanční tísně…

Finanční gramotnost našich obyvatel je velmi špatná. I proto se Kraj Vysočina ve spolupráci se svou příspěvkovou organizací Vysočina Education a dalšími institucemi několikrát zaměřil na možnosti výuky finanční gramotnosti v našich ZŠ a SŠ. Zatím není tato část výuky povinná, a proto se snažíme finanční gramotnost realizovat prostřednictvím různých projektů, spoluprací s bankami, přednáškami a další osvětou směrem k žákům i učitelům.

Jedním z příkladů je spolupráce Vysočina Education, firmy AISIS a GE Money Bank na projektu Zodpovědně s penězi. V rámci tohoto projektu jsou zpracovány učebnice pro výuku, součástí je proškolení učitelů, jak učit děti nakládat s penězi. Projekt simuluje dětem situace, které přináší reálný život: jak si pořídit byt či dům, jak splácet půjčku, jak vyjít s penězi v domácnosti atd. Do další spolupráce na výuce se zapojují i další peněžní ústavy nebo využíváme spolupráce s MŠMT a jejich projektů.

Do jaké míry se mají lidé spoléhat na finanční poradce, když se jím v Česku může stát i člověk bez ekonomického vzdělání?

Podle mě je lépe se obrátit na renomovaný peněžní ústav a pracovníka pod zaměstnaneckou smlouvou, kterému nejde jen o vlastní krátkodobý zisk, ale i o udržení dlouhodobého vztahu s klientem. Tedy na někoho, kdo se snaží vyvážit svoji dlouhodobou práci s prospěchem zaměstnavatele nejen na úkor klienta.

Není problém i v tom, že zadlužení už ani neshánějí práci, protože vědí, že veškerá výplata padne na oddlužení? Dá se to nějak řešit?

Jediným řešením je neustálé upozorňování na dynamiku zadlužení domácností, vytváření modelů přístupu k půjčkám, nepodléhání reklamám a zvyšování finanční gramotnosti obyvatel. Důležité je zachovat chladnou hlavu a nehledat nějaká pokoutní řešení, protože nikdy není pozdě – vždyť i každý rozumný a seriózní věřitel se raději domluví na rozložení či oddálení splátek, než aby vše řešil „silou“, kde většinou sám hodně ztrácí.

Kromě domácností mají dluhy i obce. Přitom je dnes často čekají investice, které se vrátí za dlouho nebo vůbec – kanalizace nebo ZTV pro nové domy. Jak zde zvažovat půjčky?

Použití úvěru nebo půjčky je nutné v případě, kdy chcete vydat více peněz, než kolik je příjmů. Každá samospráva musí zvažovat, jaké má příjmy, kolik prostředků vydá na výdaje nutné pro udržení služeb pro občany a kolik prostředků má na rozvoj. Deficit můžete krýt z rezerv, přebytků minulých let, prodeje majetku nebo úvěru. Při stanovení dluhového zatížení je nutné plánovat nejen nové investice, ale i schopnost udržet chod nových projektů.

Pokud si toto obec, město či kraj neuvědomí a zatěžuje rozpočet neustálými investicemi a zároveň zvyšuje dluh, může to skončit platební neschopností a obstavením majetku. Takovým příkladem může být Rokytnice nad Jizerou, která pokračovala v  investicích, až zadlužení přesáhlo 430 milionů korun, v přepočtu přes 100 tisíc na obyvatele. Podle ministerstva financí se rizikové hospodaření obcí a měst zvyšuje, loni bylo upozorněno 45 obcí, letos už 66.

Celkové zadlužení obcí bylo na konci roku 2009 80,6 miliardy, loni se vyšplhalo na 83 miliard korun. Pořád ale u obcí a krajů dochází k menšímu tempu zadlužování než u státu, který obce a kraje na dluhy upozorňuje.

Jaká je hranice rozumných úvěrů vzhledem k obecnímu rozpočtu?

Míra zadluženosti obcí se sleduje pomocí ukazatele dluhové služby. Ten vyjadřuje, kolik procent příjmů musí být utraceno na splácení dluhu ve všech jeho formách – nebezpečnou hranicí je 30 % a více.

Autor: Jan Mazanec